Jak na to když...

To, že se podaří odhalit, že máme problém a víme, že řešení existuje ještě neznamená, že už je vyhráno. Jako bych to slyšela :" Tobě se to lehko řekne, ale jak to mám udělat?" Já mám strach, to se nikdy nepovede, nebudu to umět, nevím jak to mám udělat, co když...anebo co kdyby. Toho míváme plnou hlavu. Zkusíme jedno řešení, to svoje, pak nějaké cizí, a když to nevyjde jsme obvykle v koncích. Literatury spousty, technik hromady, ale kdo se v tom má vyznat? Pokusím se Vám postupně nabídnout nejčastěji využívané.Samozřejmě jsem je první otestovala na sobě! Můžete se bavit tím, že je vyzkoušíte nebo rovnou použijete na praktickém příkladě. Hodně štěstí!

Neustále zapomínám nebo mám obavu, že jsem něco zapomněla udělat.

Tak.Ještě tašku, obout boty, hlavně ať to stihnu. Autobus do práce, vlak nebo něco jiného. V tom lepším případě ve chvíli, kdy zamknu a hodím klíče do tašky se zaseknu a přemýšlím. Zavřela jsem okno? Vypnula žehličku, kulmu, sporák, zhasla svíčku? Mám pas, jízdenku, klíče od bytu. peněženku atd.? Že to taky znáte? Vracíte se pak domů a kontrolujete to, co jste již několikrát kontrolovali? A v tom horším případě voláte příbuzným aby se jeli podívat k Vám domů? V době, kdy se moje kolegyně už se mnou ani neloučily, když jsem odcházela z práce, protože jsem se několikrát vracela, jsem se rozhodla, že s tím něco udělám. A je to jednoduché! Velmi jednoduché. Pokud se nejedná o nemoc, ale pouhou roztržitost, stačí maličkost.

Problém spočívá v tom, že úkony jako vypínání přístojů, zamykání dveří, zhasínání atd. máte naprosto zautomatizované. Děláte je podvědomě. A tudíž jim nevěnujete pozornost. Děláte je denně. Když se pohybujete v domě ani Vás nenapadne, že byste se tím měli zabývat, neboť případné opomenutí nemá žádné fatální následky. Vsadím se, že z 99,9% se Vám nestává, že by jste některou z výše jmenovaných věcí neudělali. Ale ta možnost, že by se Vám to stalo, a vy neměli jak zasáhnout,je děsivá.

Stačí Vám být duchem při tom, když to děláte. Nahlas si říkat co děláte a uvědomit si to. V praxi to vypadá takto.

Vím, že se vracívám kvůli obavě z nevypnuté žehličky. Žehlím. Když dožehlím, zaměřím se vědomě na ten pohyb. Vypnu žehličku ze zdi. Řeknu si: vypnula jsem žehličku ze zdi. Pak postavím žehličku na bezpečné místo. Řeknu si - postavila jsem žehličku na bezpečné místo.

Nebo: mívám obavu zda mám všechny důležité věci sebou. V praxi se obvykle jedná o doklady, klíče, peníze, mobil. Doplňte si co je to u Vás. Máme potřebu dát si tu věc dopředu do tašky, abychom potom nezapomněli. Mezi tím vkládáme do tašky další věci, až se ty naše důležité mezi nimi ztratí. V mém případě je to chyba. Udělám to jinak. Nachystám si důležité věci, bez kterých bych nemohla být na jedno místo. Do tašky je vložím nakonec. Dělám to vědomě. Vkládám a říkám: dávám si peněženku, mobil, klíče atd. do tašky.

Ze začátku jsem si připadala jako blázen. Ale časem se vám i tato věc zautomatizuje. A když se pak za Vámi zavřou dveře hlavou Vám proběhne: vypnula jsem žehličku ze zdi, dala ji na bezpečné místo a mám peněženku, mobil, klíče v tašce. Oznamovací věta. Bez otazníku. Bez paniky.

Jako vedlejší účinek musím zménit pobavení rodinných příslušníků zážitkem typu: stěrače stírají, světla svítí. To stojí za tu srandu ne?

Musím toho ještě  hodně udělat

Jste zahlceni povinnostmi a všechno jsou to důležité věci na které nesmíte zapomenout?

Śuplíková metoda

1.Napište si na papír co v tuto chvíli, v tento den,tento týden  musíte zcela jistě udělat. Na co prostě nesmíte zapomenout, protože jinak Vás seřve šéf, manžel, učitelka ve škole, tchýně, děti atd...případně se ztrapníte, necháte někoho ve štychu a podobné nesmysly, kterými se trápíme právě proto, že toho máme moc. 2. Pak si dejte nohy na stůl a udělejte si kávu. 3. Něco z toho co nejvíc hoří např. projev prezidenta republiky na dnešní den udělejte. 4.Pak běžte v klidu domů a dělejte jenom to, co je opravdu důležité. V tomto duchu pokračujte celý týden. 5.Vytáhněte ze šuplíku papír s úkoly a vyškrtejte ty, které se mezitím samy vyřešily nebo ztratily na důležitosti. Udělejte si kávu nebo čaj a udělejte to, co je na seznamu životně důležité právě v tuto chvíli. Obvykle tak do 14 -ti dní je na papírku všechno vyškrtané a vy zjistíte, že nejméně polovina úkolů nepotřebovala Vaši asistenci, případně, že to, co po Vás někdo chtěl strašně rychle nakonec vydrželo třeba ještě týden.