
Dneska jsem už jinačejší kuchařka než dřív. To jsem někdy hodně chtěla, aby to bylo dobré a hezké, a výsledek byl víc než k pláči. Ostatním to bylo jedno, protože byli tak hladoví, že raději mlčeli a jedli. Cokoliv. Nechápala jsem k čemu jsou dobré kuchařky, kde jen přečtení receptu zabere hodinu. Sehnat za totality některé ingredience to bylo sci fi. Museli to psát opravdoví blázni a ještě větší tisknout. Já přitom netoužila po krmi kuře ála bažant, ani po šunce s křenem a chřestovou omáčkou. Dělalo mi problém udělat akorát hustou krupičnou kaši nebo uvařit knedlík, kterým by se nedalo zabíjet. Když se stavělo, chodili do domu řemeslníci a občas měli i hlad. V dnešní době si dělníci nosí jídlo sami případně odejdou na oběd do restaurace. Za doby, kdy koupit kakao v létě bylo jako chtít dneska, aby si Paroubek psal blahořejné sms s Topolánkem, čekali řemeslníci jedině žranici hodnou králů. Rozhodla jsem se, že budu vybírat jídla jednoduchá, levná a taková, co má každý rád. Třeba smažák. Na ten má vzpomínky každý. S nostalgií se k němu vracíme i ve chvílích, kdy je naše peněženka nabitá obnosem na pořízení jaguára. Dva kousky pro mě a muže, dva pro řemeslníky. Obalit a šup na pánvičku. Nakouknout na chlapy u stolu zdali mají všechno, návrat do kuchyně a... průšvih! Ze dvou sýrů hromada něčeho nepopsatelného. No nic, to si dáme my s mužem a druhá várka se už jistě podaří. To si ohlídám. Šup s tím na pánvičku. Tak. Mě hned tak něco nezlomí. "Pánové chtějí vodu? pivečko?" Samozřejmě máme. Běžím pro to do ledničky, sýr jsem ponechala jen na malinkou chvilenku o samotě. Co jsem si myslela? Že bude hodný? Vůbec ne. Rozhodl se udělat ještě větší skopičinu než v tom prvním případě. Kdybych byla co k čemu, mohla bych ho naservírovat s kamennou tváří odbornice pod názvem "Eidam ála zurčící potok"a ještě bych si šplhla. Jenomže to mě ani nenapadlo. Místo toho jsem polykala slzy a rozhodla se, že když z kuchyně už nikdy nevylezu chlapi si řeknou, že u nás k obědu máme vždy jen pivo a půjdou zase makat. Bohužel mi to neprošlo. Svůj kalich hořkosti jsem musela vypít až do dna. Naštěstí jsem ten trapas přežila a také se poučila. Před tímto receptem je třeba jako předkrm podat několik piv, aby se pohled rozostřil a případný neúspěch se dal svést na strávníka a jeho oční vadu.
Adresa:
psychocentrum Zlín
Osvoboditelů 91
Po - Pá: 17 - 20
NE - 8 - 12
pro objednání volejte 16-20
Může mít myšlení vliv na zdraví člověka?