Slépky na hřebeňu

Správný družstevník hodně pracuje. Přímo dře. A pak se má. Dostane naturálie, což v mém případě obnášelo vybrat si mezi řepou na poli, kterou bych si musela sama okopávat nebo několika metráky zrní. Nechtěla jsem ani jedno, ale muž rozhodl." Vem zrno, prodáme ho a budou peníze". Přišlo mi to jako jednoduchý a celkem logický závěr. Jenomže my jsme nevěděli, že lidé ve městě mají každý nějakého známého na vesnici, který takovýto jednoduchý závěr učinil již před námi. Takže jsme prodali jen málo. Osít nebylo co a mlýn jsme neměli. "A co třeba slepice? Ty žerou zrní a ještě dávají vajíčka? " Bezva nápad. Pro holku ze sídliště, která znala jen andulky v kleci a ostatní zvířata chodila okukovat na Lešnou do ZOO bezvadná příležitost jak vyniknout na chovatelském poli. Ale šlo to. Slepice se měly báječně. Zrnem se nešetřilo a výběh přímo královský. Nebylo divu, že nosily statečně a pravidelně.

Víte jak to chodí ve vztahu. Ze začátku se rozkoukáváte a nosíte růžové brýle. To opravdu důležité se dozvíte až pozdě. Stejné to bylo i u nás. Slepice nosily, já vařila, pekla, smažila. A potom už jsem vejce nemohla ani vidět. Proláklo se totiž něco hrozného. " Vejce nežeru, ty jsou z pr.." řekl muž. Ovšem až po-té, co jsme je měli v kurníku. To byla první rána. No co nadělám. Nechám slepice vynosit a potom je zabijeme a sníme. Snadná pomoc. Závěr hodný Nastěnky z Mrazíka. Tahle rána počká a popíši Vám ji ve zvláštní povídce.

Jednou ráno, tuším, že to byla neděle nebo jiný posvátný den, kdy jsme nemuseli do práce a chtěli se vyspat, slyším zvonek. " Nikam nechoď" říká muž s tím, že nejspíše nějaký kořala je zrovna ve stádiu velmi vtipných nápadů. Zvonek nepřestával zvonit ,a tak mi nezbylo, než vylézt z postele a jít ke dveřím. "Máte slépky na hřebeňu!" referovala mi naše devadesátiletá sousedka, která vstávala vždy před východem slunce. "Dobré ráno, jaké slépky? Na jakém hřebeňu?" Vůbec jsem nechápala, co se mi svým skřehotavým hlasem pokouší sousedka sdělit. "Běžte sa podívat na ulicu". Tož jsem šla. A nestačila jsem se divit. Nikdy bych nevěřila, že slepice umí doopravdy létat. Touto trpkou pravdou se v televizních novinách nezabývali a v Bakalářích nebo Chalupářích se slepice vždycky držely při zemi. Nemohla jsem tudíž tušit, že je třeba mým hnědým přítelkyním přistřihnout křídla. Dostat "slépky" ze střechy byl nadlidský výkon, a v šest hodin ráno nepříjemná rozcvička, která určitě pobavila celou ulici. Ponaučení na závěr je jasné. Přistřihnout křídla je nutné preventivně. Některým slepicím je třeba také zatnout tipec, aby Vás nechodily budit v neděli v pět ráno.

Slepice na paprice

Základem úspěchu při vaření je láska k jídlu a radost z vaření. Proto můžete slepici před tím, než ji začnete vařit, šeptat něžná slůvka lásky. Pokud by jste chtěli zajít ještě dál, vylezte na nějaký kopec, zapálte rituální oheň a v kotlíku vařte vývar při zpěvu a tanci. V každém případě potřebujete vývar ze slepice. Potom nebožku oberete a maso z ní hodíte na cibulku, na to papriku a mícháte. Cibule s paprikou dělá různé pumprnágle, nejraději se připálí, proto míchejte zodpovědně, a když už to nebudete moct vydržet podlijete tu věc vývarem. Nejsem zastáncem mrhání časem, proto si můžete, než bude vaříno nad parou napařovat dutiny. Zahušťovat tohle vše dohromady není med, proto si scedíme maso s cibulkou zvlášť a zahustíme jenom vývar moukou a nakonec přidáme kysanou smetanu. Kdo je takové hovado jako já a smetanu před zahuštěním sežere musí s tím počítat a koupit dvě. Tuto lahodnou krmi nejlépe doplní chuť vídeňského houskového knedlíku, ale můžete si samozřejmě k tomu dát i tu bílou věc, co prodávají v obchodě pod názvem knedlík.

Shrnu ještě co budete potřebovat : slepice, polévkové koření - černý pepř, nové koření a bobkový list. paprika, cibule, hladká mouka, kysaná smetana, knedlík....a sůůl.